Chata pod skálou - Pepa Feinermann.
"Sněžný muž nevidí v polárnících nepřátele - vždy, když je zahlédne skáče a radostně tleská! Ví, že přinesou žrádlo a zmrznou!" :-p))))
Sám pro sebe se pochechtávám cimrmanovskému vtípku, ale tleskám taky - z opatrnosti...a skutečně, ve svahu za Pochmannovými vyplaším dva mohutné postpubertální kance, kteří se s až nepatřičnou lehkostí vyřítí vzhůru k Lucčině chatě...vyplatilo se! ;-)
Pěšina stoupá vzhůru údolím, v místě, kde se stáčí k Vodopádu, zvedám pohled k Feinermannům, abych zkontroloval okenice - jsou otevřené, Pepa je v osadě! Bude mít čas a chuť prohrábnout harampádí svých a tátových vzpomínek?
VÝSLEDEK JE NASNADĚ - ZÍSKAL JSEM I JEHO VYPRÁVĚNÍ Z HISTORIE OSADY! ;-)
* * *
Když sem začal táta jezdit, samozřejmě jsem nebyl ještě na světě. Bylo mu 17, nebo 18. hned po válce ještě před "vítězstvím pracujícího lidu", určitě před čtyřicátým osmým.
Za řekou byl tenkrát německej muničák - vyprávěl mi jak se dřívější osadníci vyzbrojili v Pikovicích a když to všechno na výzvu tehdejší SNB šli vrátit, měli větší arzenál, než, službu konající "příslušníci"! :-D
Čas běžel a přišla 50. léta - vrcholil třídní boj. Byl "První Máj" a údolím Amarilla procházel člen Lidových milicí v uniformě a vyptával se jich, proč nejsou v průvodu...kdyby jen tušil, že je tu ještě teď (prý) někde zakopaný kulomet a bedýnka munice! :-D
Ale jeho zajímala jen ta neúčast a "proimperialistické náměty" na obrázcích v jejich chajdách! :-D
Táta sem zpočátku jezdíval se strejdou Hofmannem, to byl potom můj kmotr. S ostatníma se dali dohromady až potom - do tý party spolužáků kolem Pecouna tenkrát ještě nepatřil. Myslím, že se potkali až tady, z Prahy se asi neznali...ale jistý si opravdu nejsem...
Pak tu chajdu (nejspíš od něj) i koupil. Měla tři krát dva metry, k tomu veliká veranda. V rohu stála velká kamna a do "EL" pak palandy. Ale tu verandu pak táta zrušil (jsou tam ještě betonový sloupky). Párkrát nás tudy vykradli, navíc pak už nebyla potřeba, když jsme chajdu rozšířili!
* * *
Plácek před chatou tu nebyl - když táta začal stavět tu podpěrnou zeď pod námi, byly mi 4 roky! Vytvořil takovou šoupačku - koryto, kterým sem ze zhora posílal materiál.
Hlavně kameny z "Cikánky", to byl vápencovej lom. Dodělal ji, když mi bylo sedm. Původní chata už tu taky nestála. Tu novou vybudovali s místním tesařem Lopatkou, který postavil snad všechny chaty v Posázaví! :-D
Nebylo to jen tak, kmeny se musely prvně oloupat, pak se teprve stavěly rámy...nejvíc práce pak bylo uvnitř, izolace, palubky...stejně to není dokonalý, chajda je "v luftě", takže promrzá odspoda. Ale tohle k tomu asi patří.
Když jsme odkopávali část horního svahu, stala se úžasná věc - celý se s rachotem uvolnil a najednou se obnažila břidlicová stěna, která se ještě několikrát odloupla...je teď nejkrásnějším místem před chatou! :-)
A ten pohled ze zhora? Byla tady taková pěšinka k našemu záchodu, ten jsem už zrušil a přesunul níž, za chatu - ta stará fotka je z ní! ;-)
.
Jo, osadní život! :-D Ten se dost často odehrával "U Jiřiny"(U Valešů)! :-D Pondělky a úterky bývalo zavřeno, takže tehdejší šerif Cihelka (i on má v Amarillu svůj tobogán :-D) vždycky na středu zorganizoval velikou výpravu modrejch dvoukoláků - no, prostě se jelo pro lahváče! :-D Pivo stálo stejně jako v krámě 2,40,- Kčs! :-D A pak se samozřejmě dávalo "jedno od cesty"!
* * *
Tahle hospoda byla permanentně nařachaná. Za výčepem byl ještě malej sál a tam hrávaly kapely z DRTZU a Hawaie. Dokonce i Standa Kubeš, ten hrával s Shellingerem! Honil tam svoje čtyřstrunný banjo vždycky od deseti do půlnoci - hodinu z toho samozřejmě ladili! :-D
Cihelka byl dobrej šerif, rád na něj vzpomínám, stejně jako na Jardova tátu a ostatní z téhle generace. I na starostu Krojce...
No, ale po tý revoluci to nějak odumřelo...ale nemyslím si, že by to bylo tou elektrikou, ta tu už byla dávno. Když jsme jí kopali, bylo mi 15. Na tom se tenkrát podílela celá osada -ruku k dílu přiložili všichni, jak to jen v té břidlici bylo možné... :-/
Je fakt, že si pamatuji na spoustu akcí - různé narozeniny, oslavy. Strejda Krejčířů hrál na kytaru, strejda Bízek na harmoniku...byl jsem ještě malej. Nebo, když pekli dole na plácku berana! Ale ten původní trampskej duch z 30. let se už trošku vytratil...ale je to asi vývoj...
* * *
.
A teď? Teď si myslím, že jsou důležitější věci - třeba to povalené krmítko, které jsme s holkama znovu postavili a přesunuli, červenka, která na něm přikrmuje sebe i svoje mladé...jak to všechno uvidí NAŠI mladí...
..a jak je tady krásně...<3