Tři obrazy Ivy Grecové...:-)
S osadnicí Ivou Grecovou se v Amarillu "úspěšně" míjíme už téměř rok...a tak mě napadlo využít kladů moderních technologií a vyzpovídat jí "virtuálně". Dává mi svůj souhlas a než si to rozmyslí, zběsile vyťukávám do klávesnice první otázku! 
Co se ti Ivi vybaví při vyslovení názvu osady Amarillo?
Naše chata - mám ji spojenou s třemi obrazy:
Ten první je vzpomínání na tátu a jeho první větu, když jsme za ním přijeli: "No to je dost, že jste se ukázali!!!", v ruce vždy držel cigáro a potom už moc nemluvil a luštil křížovky. Když jsme měli hlad, zabručel: "běž si něco ulovit v lednici".
A ty večery! :-D Ty byly vždycky trošku horší (ne byly příšerné :-D) - když jsme se chystali ke spánku nahoře v podkroví, kde se může lézt pouze po kolenou, táta zatopil takovým způsobem, že jsem nevěděla, jestli se neudusíme
Tenkrát jsme sem nejezdili rádi, protože to pro nás byla nuda (s sebou jsme měli milion časopisů a táta buďto kutil nebo luštil ty křížovky). To byla cca 90. léta...
* * *
"Kutil" - hmm, tenhle termín se z naší mluvy už jaksi vytratil, že? Ano, jako většina chlapů jeho generace, ještě uměl vzít nářadí do ruky! 
Když se mi (aktivnímu blbci 
) v létě 2009 podařilo krompáčem překopnout hadici s potoční vodou, byl to právě on, kdo mě vytáhnul z bryndy - našli spolu s Vaškem Bízkem novou spojku a pomohl mi s opravou...
To bylo mé první setkání s Frantou, tvým tátou!
Jo, byl to trošku bručoun, ale když o něco šlo, uměl vzít za práci a rád pomohl! :-)
Ale my jsme sem jezdívali málokdy, většinou, když měl narozeniny - jeho nejoblíbenějším dárkem byl Rum -
- ten se mu jednou málem stal osudným, když se pod vlivem v noci skutálel ze stráně a lovila ho tehdy celá osada! ;-))))
V upomínku na tento večer dostal na dřevě vytesanou zprávu! Jako správný opilec měl štěstí, vyváznul jen s "miliony" stehy na noze! :-D
Tu historku znám z šerifova vyprávění Ivi, těch stehů bylo 56! Ono místo tehdy pojmenovali "Frantův tobogán" ale je teď už jedním z mnoha - každý v rokli už nějaký máme!
Za tuhle fotku ti moc děkuji...je z osadního "maškarního bálu"! :-D V červnové výhni 99 šel tvůj táta za King Konga a v masce a "atombordelu" vydržel jen několik minut -
- protože svou masku "odložil vedle", získal od tehdejšího šerifa Míry Doležala cenu za vedlejší roli! (video ke shlédnutí níže)
* * *
* * *
Ten druhý obraz je tento: táta už byl hodně nemocný a byl v nemocnici. Přemýšlela jsem, co vlastně s tou chajdou budeme dělat (prodat ji....???).
Kolegyně v práci mi tenkrát řekla, ať neblázním, že i kdybysme tam jezdili jen k "vohni si opéct buřta", tak se nám bude hodit, ať ji rozhodně neprodáváme.
* * *
Tedy jsem se rozhodla vzít vůz, naložit děti a jet se na chajdu podívat, jak to tam vlastně po těch letech vypadá. Bylo krásný počasí,
kluci tam pobíhali, líbilo se jim tam a najednou tam někdo něco zakřičel (kluci se zarazili, myslela jsem si, že to není na nás, tak jsem jim řekla, ať si toho nevšímají).
Křik se ale opakoval a před chalupou ses objevil ty. Tehdy jsme se seznámili s prvním osadníkem po těch letech...
Pamatuji si to velmi dobře! Vracel jsem se horní stezkou ke Smrčínu a zhora jsem uviděl "řádit" Martina s Míšou...domníval jsem se, že jsou to kluci z DRTSU, kteří si naproti ve svahu stavěli bunkr a hledají nářadí a další materiál - zaznamenal jsem stopy po jejich šmejdění... Bylo to tuším jaro 2011?
Ano, bylo to těsně před Velikonocemi, přijeli jsme pak znovu a seznámili jsme se i s ostatními - s Helčou, Jardou šerifem, Bízkovejma, Krejčířema, Dočkalovými a byly to krásný Velikonoce. Od té chvíle jsme do osady rádi jezdili a byla jsem ráda, že jsme takovou "krásnou" malou chaloupku neprodali.
* * *
Souhlasím! Ale, pokud vím, tu chajdu tvůj táta nepostavil...znáš nějaké její dřívější majitele? ;-)
Před námi ji vlastnili Verknerovi. Táta pomáhal paní Verknerové s koupelnou, co se týče kutilství, dost se tam vyřádil. Nakonec trávil více času na chalupě než doma. S paní Verknerovou se nakonec dohodli, že si ji táta odkoupí. Dřívější majitele bohužel neznám...:-/
* * *
Mezitím uběhlo pár dní a já se pro chybějící informace vydal za sousedy na osadě - tady je výsledek!
VAŠEK B :
Ivčinu chatu stavěl ve 30. letech Honza Pokorný společně s Dandou a Pecounem. Když ještě přidám starýho Cihelku, máme tu skvadru dědků, kteří tehdy vládli v údolí, kompletní!
Honzu Pokornýho jsme znali 30 let, nedali jsme na něj dopustit - vždyť i babička si kvůli němu zlomila nohu, když mu jednou nahoru nesla palačinky! Strávili jsme u něj před chajdou spousty času – měl tam postavený pingpongový stůl, probíhaly tam i osadní turnaje!
Ivča Honzu nemůže znát, protože, když umřel, tak tu chatu jeho dcera prodala právě Verknerovým. Honzova přítelkyně Věra tehdy o ni moc stála, ale měla smůlu, protože nebyli sezdaní. A když umřel i Verkner, prodala chatu Frantovi, Ivy tátovi...
Tu koupelnu, co jí Franta stavěl, nějaký kolemjdoucí nazval Gulagem...nevíme proč, ale už jí to zůstalo!
* * *
A jsme zase zpátky "ve virtuálu" Ivi! Slyšel jsem, že se ve vaší chatě schovával před polistopadovou sametovu lůzou kdosi z "kovaných pravověrných"?
Ano, muž s koženou brašnou! Nevím, znám to jen z vyprávění...pro mne je ale daleko záhadnější jiná věc! KDO je ta paní v rybářském oblečení?
JE TO TEN TŘETÍ OBRAZ V POŘADÍ - velká zarámovaná fotka, která nám visí vedle kamen, co si pamatuji...
To se mi zatím nepodařilo zjistit...možná pomůžou starší osadnící?
Ivi , věřím, že, až se někteří přečtou tvé vyprávění (nebo se podívají na fotky), budeme chytřejší! Nebo ten obrázek sundáš z jeho místa a vydáš se údolím?
Údolím se rozhodně vydám...kdo ví, jaký příběh se za tímhle obrazem odehrál?
Zatím jsem se ptala jen u Bízků. Dozvěděla jsem se, že Jéňa Pokorný býval vášnivým rybářem! Ale jeho dcera to prý určitě není...snad některá z dřívějších lásek? ;-)
* * *
Věřím, že se to jednoho dne dozvíš a o výsledek svého pátrání se s námi rozdělíš! ;-)
Ivi, děkuji ti za rozhovor a těším se na další míjení v Amarillu! :-D
