Potlachání v Amarillu - v průběhu Času...
Osadní plácek u trati Posázavského Pacifiku oblehl deštěm provoněný zářijový podvečer...namodralý soumrak nám však přináší velké rozčarování - náhlá podzimní přeprška se nelítostně rozbubnovává o celty narychlo postavených přístřešků....
Jára, s faguli v ruce, drží proslov a ta zatracená hranice pořád ne a ne chytnout! :-o
"Vždyť to chrastí schnulo za kamny dva dny" kroutím rozmrzele hlavou... :-/
V okamžiku, kdy i výřečnému šerifovi Amarilla dochází invence, vatra radostně zaplápolá a Juráš nasazuje první akord "Osadní písně"...
"...ukrytá akátem, osado malá, rozsetá ve strání své jméno máš..."
"Konečně", ulevuji si v duchu a s nepatrným pobavením vzpomínám na nejmenovanou kokořínskou osadu, která si v podobné nepřízni počasí vypomohla kanystrem benzínu! :-D
Modrofialový sloupec, který jako plamenomet vystřelil k lednovému Orionu, tenkrát okolním zimomřivcům sežehnul vousy a obočí až ke kořínkům! ;-)))
Myslím na to, kolik podobných ohňů už na tomhle místě zaplálo, kolika snivcům se tady rozžehnuly plamínky v očích - probudily vášeň, zažehnaly zklamání...nebo "jen" upekly kuřecí stehna...kdo je spočítá? A měl by? :-D
Tento oheň je v Amarillu NÁŠ první...proč se tedy nepodělit o pár fotek, o zážitek, o radost ze sdílení radosti? :-D
* * *
Samotnému potlachu předcházelo i vítání milých zahraničních hostů...jen, co byl uvítací výbor, ve složení Baruška+Jára, připraven...:-D
...roztáhli jsme červený koberec a Heny s Mimi z bratrského Slovenska, jsme přivítali s důstojností, hodnou tohoto aktu...:-D
...rozevřenou náručí a chlebem a solí...!
IX/2012 V/2013 IX/2013 V/2014 IX/2015 IX/2016 X/2017