Osada Amarillo

                                             *     *     *

            Po duté ráně do střechy vyděšeně nasloucháme kvílivému nářku dalšího padlého kmenu - s táhlým úpěním právě harpunovaného Keporkaka se akát tře o plášť našeho dosluhujícího dvoupatráku a do omšelého laku vyrývá hlubokou brázdu...

                             Už dobrou hodinu se snažíme, z jinak vždy vlídného Posázaví, přiblížit k hlavnímu městu. Kolikátá je to už zastávka? Druhá? Ne, už potřetí se v prudkém lijáku, úporně prosekáváme trnovými korunami a rozřezáváme kmeny, padlé přes trať - naštěstí je Posázavský Pacifik plný vodáků a trampů, o sekerky a mačety není nouze...:-D

                                         "Hmmm, tak tohle asi fakt už nedám" říká si nejspíš mašinfíra a bezradně zírá na další padlý akát, tentokrát  s chuchvalcem kabelu, vpleteným do koruny...

                                            *     *     *

         Vyprávět příběh od půlky...to je mi podobné! ;-))) 

           Nuže, psal se červenec roku 2013, léto vrcholilo obvyklými bouřemi z vedra. Obvyklými...TAHLE nás vykolejila svou nebývalou  prudkostí a silou! Pohodový víkend na osadě, jsme se s Vlastíky z Vodopádu chystali zakončit rozlučkovým Ferdinandem v Pikovicích...:-)

                           Jenže, už po pár doušcích začali v zahrádce U Kukulínka výt psi a při pohledu na olověnou masu, která se na nás od Davle valí, jsme se rozhodli vyběhnout na vlak! ;-)

                          POZDĚ! :-o Než jsme stačili překročit svíravě vonící Sázavu, prasklo nebe a začalo pršet...ne, začalo lít - bylo to jako by se na nás v jednom jediném okamžiku vylila celá Štěchovická přehrada! :-)))

                                                *     *     *

               A jsme zpátky ve vlaku, kterým prochází průvodčí s informací "dále nejedeme, čekáme na hasiče"! :-)

          Chvilku váháme,ale nakonec s Marcelkou vyzýváme Osud a pěšky se vydáváme přes Skochovický železniční most (jestli něco pojede, není kam uhnout) s nadějí, že brdská trať je průjezdná...a zdařilo se! :-D

                                          "DOBRÝ DEN", napadlo mě zavolat do pootevřených dveří kanceláře měchenického nádraží. Nahlížím do místnosti, kde kalné okno lakomě vrhá kužel světla na otlučený stůl a trojici shrbených postav v aznboňácké modři. Neochotně zvedají pohledy od vějířů s barevnými obrázky a s bohorovností státních zaměstnanců nám sdělují, že nic nejede, nic nefunguje - elektřina, telefony, PROSTĚ NIC...!

                                   (Teď už vím, jak postupovat při totálním blackoutu, napadá mě - přepnout se do "fatal módu" a zasednout k žolíkům! ;-D)

                               Tenkrát jsme však seběhli k slapské silnici a měli štěstí už po druhé! ;-)  Po pár minutách jsme stopli českoněmeckou rodinku, která nás vzala až na Smíchov...;-)

                                           *          *           *

            Měl jsem TO vědět, nebo alespoň tušit! ;-D To, Že květnem 2009, kdy nám přistál první akát na střeše, onen "rafinovaný řetězec událostí" nekončí - naopak, teprve začíná! :-D

          A tak se, po předlouhém úvodu, konečně dostáváme k Rock and rollu (lkání ukulele tmou, syrového sboru hlasů...dosaď si sám :-D), od kterého je k "malým osadním katastrofám, pouhý krůček! ;-)

                            Ten večer 15. srpna 2010 začal vlastně poklidně a nevinně...nejdřív růžově zvlídněl obzor nad Medníkem, růženínová přešla v ametystovou. Následná onyxová čerň však vyvrhla prudké krupobití a nelítostnou vichřici, která se prohnala i údolím Amarilla...

                           "Hele, musíš přijet! Máš na střeše dva stromy! Je to už na pojišťovnu, počítej tak s deseti litrama!" hlásí do telefonu šerif Jára, který tu celonoční hrůzu prožil s Helenkou ve své chajdě...

                                           *          *           *

                (Helenko a Járo, moc děkuji za pomoc - bez vás bych to nezvládnul <3) Odstraním největší škody, darovanou lepenkou provizorně zakrýváme střechu a víkend poté se s Billem vrháme do opravy - naštěstí je jen roztržený falc na hřbetu, který za pár hodin "zbastlíme" klempířskými kleštěmi a pokrývačským tmelem.  ;-)

       S obavami a nedůvěrou si ale prohlížím strmý svah nad námi - další vzrostlý adept na katastrofu se hrozivě naklání přesně nad chatou..."Jestli ten hááájzl povolí, někoho to zabije!" :-o

                                  Okamžitě Hajzla (tentokrát už s velkým "H") fotím a odesílám na obec žádost o povolení k poražení nebezpečného stromu. Ta opáčí složenkou za dřevo a kulatým razítkem!

                                                           Jen nastalo období vegetačního klidu, objednávám si klidný spánek - firmu, která akát postupně rozřeže od koruny...;-)

                                                Přijíždějí dva zkušení horolezci, v mém věku! :-D Jsou ošlehaní vichry Kavkazu i Himálaje a své "nádobíčko" rozkládají na plácku před Smrčínem....

                                          Se zájmem přihlížím jejich práci - nejprve z dvoumetrového praku na tyči vystřelí do vedlejší koruny silonové lanko se zátěží. Chvilku to trvá, ale nakonec je dostanou na správné místo a navážou na ně horolezecké lano - jištění je hotovo! ;-) 

                                                     Obutí do "maček" a vystoupání po kmeni je dílem několika okamžiků! Pravidlo tří pevných bodů je jen naivní vyprávěnkou pro horolezecký potěr...ryčí pila, větve se kousek po kousku snášejí k zemi...

                                Chceš vidět víc? KLIKNI! ;-) 

              "Záplavy v Amarillu? Taková blbost...!" s kýmsi se přu, že, na rozdíl od osad podél Sázavy, jsme my v naprostém bezpečí! 

 SVATÁ PROSTOTO! :-D

         ...je opět červenec 2013 a kruh se uzavírá! :-)

          Všichni jsme se tehdy zdárně dostali domů a šerif Jára už dva dny na to vyráží na kontrolu osady - bude mít štěstí? Dostane šanci proklestit se překážkovou dráhou zřícených stromů?

                                                                          *     *     *

                                                                                                                         *     *     *

             Jak pro nás, s nasazením života, nafotil, tentokrát si černého Petra vytáhli Vlastíci z Vodopádu!

            Příval dešťové vody, který louka nad DRTSem nestačila vsáknout, si krátil cestu k řece, všemi možnými způsoby. Jednou ze zkratek byl i "úval" nad Doležalovic chatou...

       ...vylil se z jeho koryta a vyřítil se na terasu, pokračoval po schodech, jen tak tak, že nestrhnul i opravenou lávku!

             Kdysi "koupací" tůňku pod vodopádem, vyplnil až po okraj kvalitním "kačírkem"...zatarasil i meliorační strouhu pod tratí...

                                                      *     *     *

              Listuji sbírkou dalších fotogalerií, v nichž mají prim snímky padlých stromů, vyvrácených stezek, utržených svahů - všech těch, které se sem už nevejdou. Přemýšlím,  jak definovat ono okřídlené (a nadužívané) "soužití s přírodou"...lze JÍ milovat a zároveň preventivně pokácet strom?  Hubit dřevokazné mravence, líčit pasti na myši, plašit kuny, vyhánět plchy? :-/ 

                         Hmmm...tenhle vnitřní rozpor asi jen tak nevyřeším - co je za obzorem, odkládám tedy na neurčito a vrhám se na "věci" logické - věci, čekající na mém prahu...;-)

      Takže, hurá do modráků, "cajk do teplejch" a JDE SE NA TO! ;-)))